Svatá kola Česká Kanada 2009

Jako již tradičně, Šediváci dorazili na místo první a hned si zabrali nejepší pokoj (jak říká David). Rošáda nás mila překvapila svou nabídkou pokojů a velmi zvlášntí topologiií (ještě po týdnu jsem nebyl schopen dorazit na první pokus do vlastního pokoje). Další v pořadí se dostavili Davidovi Blajnerovi a ten den poslední Matějkovi (další den se ještě přidali Donky).

Večer byl jako již tradičně ve znamení dětí - společně setkání je dost rozproudilo a nakonec jsme museli ukrýt do bezpečí i obrazy.

OBSAH: Neděle, pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek a sobota.
BONUS: Fotogalerie.

Neděle 23.8.2009 - Vysoký kámen-Blato-Kaproun (27 km)

V devět hodin dvacet pět... se nás většina sešla u snídaně. Wendy nás při té příležitosti seznámil s dnešní „zahřívací“ cyklotrasou. Byli jsme trochu naivní, když jsme mu uvěřili, že to bude jen asi sedmnáct kilometrů a navíc téměř pořád po vrstevnici (teda aspoň já to takhle nějak slyšel). Už půl kilometru od startu nám ztuhnul úsměv na rtech: cesta začala stoupat. Naštěstí stoupala údolím Struhy, takže romantické scenérie byly zajištěny. Čím víc to stoupalo, tím míň jsme měli smysl pro romantiku, ale když jsme vyjeli až k nejvyššímu bodu České Kanady – Vysokému kameni – byli jsme už zase v pohodě. Děti ochotně šplhaly po skalách a kamenech a ještě ochotněji nám skákaly do náručí. Tuto etapu cesty jsme završili vyhledáním pokladu podle GPS a s kručícími žaludky jsme roztočili kola do Kaprounu. Tady měla být dobrá hospůdka, což jsme ovšem nemohli ověřit, protože měli zavřeno. O to zarytěji jsme šlápli do pedálů a přesunuli se o pět kilometrů dál – do Blata. Ve zdejší restauraci měli dobré jídlo i vyžití pro děti (trampolína), takže jsme odsud nijak nespěchali. Pak jsme se vrátili do Kaprounu a sešli ke zdejší nostalgické vlakové zastávce. Chvíle do příjezdu úzkorozchodného vláčku nám Ivička vyplnila organizovanou zábavou (hra na pikanou a skoky do dálky z pařezu – Wendy vyhrál, ale „odměnou“ mu byl zadek od bláta). Než jsme se vrátili do Kun(d)žaku, zvládli jsme objet dvě rašeliništní jezírka. Za cyklistický výkon jsme byli odměněni dlouhým sjezdem k našemu „azylu“. Večer naše řady rozšířili Donkové a oznámili, že se jejich řadi již také brzy rozšíří.

Pondělí 24.8.2009 - Landštejn-Bystřice-úzkokolejka (33 km)

Když jsme včera díky zavřené hospodě v Kaprounu zvládli i s dětma ujet pěkných 27 km, vyhecovali jsme se na dnešek na ještě delší výlet, a to přes Landštejn do Nové Bystřice. Po vydatné snídani jsme nasázeli děti do sedaček (Čenda a Nelinka), vozíků (Kačka+Mary a Tomík+Matýsek) a kol (Bertík) a začli stoupat z Kunžaku směrem na Terezín. Po 4 km táhlého stoupání jsme odbočili do lesa najít první z minisérie ďábelských geokeší - Ďáblův chléb. Po vybrání nejhezčích hraček z pokladu se dětičky rozprchly na okolní skály, aby z nich mohly střemhlav létat na lehce nervózní tatínky. Všechno dobře dopadlo, tatínci chytali se 100% úspěšností a tak jsme si mohli v plném počtu udělat skupinové foto na vrcholku Ďáblova chleba. Cesta pokračovala zvlněnou krajinou do Rožnova, kde jsme se dočasně rozpojili - Šediví a Donátovi to vzali po cyklostezce přímo na Landštejn, kdežto Matějkovi a Blajnerovi si ještě udělali menší zajížďku kolem rybníka Pstruhovce, která začala krásnou lesní asfaltkou, pokračovala po kamenité cestě ke Pstruhovci a končila prudkým stoupáním na Landštejn. Rychlejší část výpravy mezitím obsadila stoly i hřiště v Landštejnském dvoře, kde jsme si pochutnali tak dobře, že nám nakonec ani nevadilo, že hrad Landštejn je vždycky v pondělí uzavřen a že se za zdi hradu nepodíváme. Skočili jsme teda na kola a po cyklostezce Greenways Praha - Wien se vyškrábali na Jelení vrch, ze kterého jsme pohodlně sjeli přes Klášter a Albeř až do Nové Bystřice. Tam jsme si na náměstí dali zmrzku, Kačka si koupila parádní cyklorukavice a pak už jsme zamířili na nádraží, kde už na nás čekal historický parní vlak, který nás měl po stylové úzkokolejce dovézt až do Kunžaku. Kromě krásných historických vagónů a výhledu na krásnou českokanadskou přírodu zaujal tatínky i krásně vybavený bar, do kterého je na první nevinnou rundu zavedl Dony. Nakonec se dětičky a ženušky dočkaly veselých tatínků až po čtvrté rundě a o to víc si je pak užily - při prohlídce vlaku, přelézání mezi vagóny, mávání Cimrmanovu pomníku v Kaprounu nebo vyklánění se z oken i ze schůdků během jízdy ;o) Než jsme se nadáli (tj. než tatínci stihli vystřízlivět) byli jsme na nádraží Kunžak-Lomy. V dobré náladě jsme vyrazili na kolech přes půl kilometru dlouhou louku (v mapě značenou jako silnici 02314) a dál už po opravdové silnici až do Rošády. Celkem jsme našlapali 33 km a příjemně unavení jsme se vrhli na úžasné langoše made by Péťa Š.

Úterý 25.8.2009 - Dačice-park-aquapark

Třetí den = odpočinkový. Z bohatých materiálů na chatě jsme si vybrali aquapark v Dačicích. Návštěvu Dačic jsme zahájili kulturně osvětovou vložkou - procházkou v místním parku. Děti nepochopily, že se tam plahočíme pro jejich dobro, a střídali se ve řvaní. Nezabralo ani hledání zvířátek a skákání ze vzrostlých stromů a park jsme museli přejmenovat na park nářků.

Naštěstí byl aquapark nedaleko a děti se nadšeně vrhly do chladivých vln místního bazénu. Tomík s Máťou se vozili na tobogánu (poprvé sami) a ostatní děti a rodičové je s nadšením následovali. Osmělil se dokonce i Mareček, kterému se tolik zalíbilo, že i s modrou pusou odmítal tobogán opustit. Tatínkové si vybrali zasloužené volno a na minutku si oběhli zahrát beach. Neschopné matky zatím neubránili nebohou Kačenku před útokem dravé vosy. Dony se obětoval a odjel roztopit gril a k večeři nám připravil úžasné grilované kuře a prase.

Středa 26.8.2009 - Zvůle a Ďáblova pr*el (29 km)

Vymrcasili jsme se tradičně okolo jedenácté (půlka dvojčat poprvé na tyči) a vyšpalapali pod Suchdolský vrch, kde jsme posvačili borůvky. Po svačince se nám cesta začala zhoršovat (pro vozíky nesjízdné) až někteří členové (Šediváci a Donky) zaveleli k ústupu a začali hledat hospodu. Ve Valtínově to stálo slušně za prd, takže jsme na oběd skončili v kempu Zvůle. Ostatní posádky zatím hledaly geokeše a houby a na oběd dorazili se značným zpožděním. Cestou ještě neschopné matky vyklopily Nelinku do betonového koryta (naštěstí jí schopný otec předtím vybavil helmou).

Po kuřeti na paprice, řízkách, pivu, limonádách, nanucích a kávě jsme vyrazili dobít ďáblovi prdel. Dobili. Celou. Po kamenných radovánkách následoval už jenom sjezd do Kunžaku a opět velká žranice na zahradě. Večer korunoval ještě Dony preludováním a občasným hraním na kytaru (pokud ho zrovna nebolely prsty nebo neladil, nebo ...)

Čtvrtek 27.8.2009 - Slavonice

Druhý odpočinkový den jsme vyrazili do Slavonic. Tady se nám skupinka postupně roztrhala ale většina absolvovala katakomby, Mařížskou keramiku a výstup na věž.

• ad věž: výhled a hodně schodů
• ad keramika: hodně barev, trocha vzrušení, trvalá vzpomínka v podobě nádherných hrnečků a mističek.
• ad katakomby: třicet minut drsné hrůzy ve tmě a po kolena ve vodě (místy po čtyřech) - zde je nutné vyzdvihnot schopného otce Davida, který celou atrakci absolvoval se dvěma dětmi najednou.

Cestou zpátky jsme se ještě zastavili u úchyla se samorosty - celý dům, garáž, kolnu, zahradu a prostor před zahradou měl hustě zaplněný hustými samorosty. Po vyčerpávající prohlídce jsme se museli jet schladit na Komorník. Tady jsme našli komunistický drncající tobogán, krásnou vodu a betonové molo, ze kterého se dalo hezky skákat. Donky se zatím opět vydali připravit nehoráznou žranici na grilu.

Pátek 28.8.2009 - Peršlák-Rakousko-Staňkov (32 km)

Ivička celý týden vytrvale vychvalovala rakouské cyklostezky a na pátek se nám konečně povedlo naplánovat výlet za rakouskou hranici. Auty jsme přejeli k Lesnímu hotelu Peršlák a po chvilce dohadování s personálem hotelu zaparkovali na plácku u lesa. Skočili jsme do sedaček (Čenda a Nelinka), vozíčků (Kačka+Mary a půlka dvojčat) a na kola (mamky, taťkové, Bertík a druhá půlka dvojčat) a vyrazili po silničce k CZ/AT hranici. Silnička se po chvíli změnila na pěšinku a ani po důkladném průzkumu terénu jsme jinou cestu nenašli. No co, pěšinka to nebyla nejhorší, tak jsme po ní vyrazili. To jsme ale ještě nevěděli (i když někteří už tušili), že pěšinka končí před tři metry širokým a metr hlubokým Koštěnickým potokem. Sice bylo fajn, že za potokem zase pokračovala, ale most by byl fajn ještě víc. Po chvilce spekulací jsme usoudili, že nám stejně nic jiného nezbývá, a tak jsme s koly, vozíky a dětmi nad hlavou přebrodili na nejsevernější bod Rakouska. Tam jsme se brzo napojili na pěknou silničku Gütterweg-Rottal, která nás dovedla do mal(ebn)é vesničky Josefsthal a dál až na AT/CZ hranici, přes kterou se už naštěstí brodit nemuselo ;o) Zato jsme se díky komunikačnímu šumu zase rozdělili. Hladovější polovina posádky (Šediví a Donátovi) přejela hranici dřív, než ji pomalejší polovina (Matějkovi a Blajnerovi) stihli říct, že si ještě chtějí udělat odbočku na Schlag, před kterým měla být geokeš nazvaná 14.8.1744. Keš tam opravdu byla a u ní i pěkný pomníček s keramickým komiksem, popisujícím 265 let starou vraždu. Obsah pokladu sice nepřekonal vysoká očekávání (Rakušáci se holt moc nevytáhli), ale i tak se to dětičkám líbilo. Pak už začala stíhací jízda, která skončila až v pizzerii U rezatý pily za hrází Staňkovského rybníka. Posilnění pizzou jsme si šli ještě pohrát na hřiště a cestou si všimli půjčovny šlapadel, kde nás zaujalo speciální šlapadlo s vlastním minitobogánem. Sice prý bylo zarezervované, ale zrovna na něm nikdo nešlapal a tak nám ochotný půjčovač dovolil se na něm chvilku projet. Byla z toho sedmiminutová čtvrtkilometrová projížďka, během které se stihli vodníci Tomík, Matýsek, Bertík a Nelinka několikrát sklouznout do vody. Všichni pohromadě jsme pak pokračovali kolmo podél rybníka a dál po cyklostezce přes Smírčí vrch k Dolnímu pstruhovému rybníku, kde jsme se napojili na oblíbenou Greenways Praha - Wien, která nás dovedla až k Peršláku. Tam jsme si ještě smlsli na pohárech (obsluha byla i přes ceduli Cyklisté vítáni docela nafrněná, ale poháry donesla skvělé), prošli se kolem Novomlýnského rybníka a pak už nasedli do aut a vyrazili do Kunžaku. Mistr grilovač Dony vyrazil o něco dřív, aby mohl připravit gril, na kterém pak úžasně ugriloval asi 3 kila masa. Celý týden pak symbolicky zakončilo Iviččino vyhlášení výsledků v kategoriích nejlepší tahač vozíků, nejlepší malý cyklista atd., při kterém se pro každého našla vítězná kategorie ;o)

Sobota 29.8.2009 - odjezd

Šůrování, balení, vracení obrazů na svá místa, loučení a odjezd. Česká Kanada je za námi a musím říct, že místo to bylo krásné, trasy velmi povedené, parta (jako vždy) super a nezbyvá než se těšit na Svatá kola 2010.