Hory Sedloňov 2010

Od poslední společné dovolené už uteklo pěkných pár měsíců, takže jsme byli všichni patřičně natěšení. Místem trávení společného týdne se tentokrát stala chalupa U Kožešníků v Sedloňově v Orlických horách.

OBSAH: Sobota, neděle, pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek a sobota.
BONUS: Fotogalerie.

Sobota 27. února 2010 - příjezd

Z původně plánované čtveřice rodin prozatím nedorazili Hořejší kvůli Vláďově zdravotní indispozici a Matějkovi přiharcovali s Martinem na prášky, resp. na práškách kvůli zánětu v krku.
V útulné společenské místnosti se sálajícími kamny jsme se občerstvili a pak jsme vyrazili na průzkum do "centra" vesnice, kde je lyžařský areál. Děti i dospělí se vyřádili při sjezdu na bobech a pak jsme s kelímkem svařáku v ruce vyhodnotili kvalitu sjezdovky a sněhové podmínky jako velmi kladné.
Večer byl kromě obligátních činností vyplněn sledováním olympijských her ve Vancouveru. Děti se nejdřív shromáždily u nemocného Martina, potom postupně začaly mizet v postelích a nakonec tam zmizeli i dospělí.

Neděle 28. února 2010

Gratulujeme naší oslavenkyni Kačence ke 4. narozeninám (v tomto věku snad počet let mohu zmínit)! Všechny děti už od rána "plakaly štěstím", že mohou jít na lyže. Ale když jsme dorazili na sjezdovku, byly negativní emoce pryč (čestná výjimka byl Mareček, který vydržel dělat zvukovou kulisu docela dlouho - možná proto, že jako jediný z mrňat neměl svoje lyžičky). Prvním úkolem bylo vyzrát na vlek. Po několika marných pokusech se všichni nakonec nahoru dostali a bez problémů to fungovalo i dolů. Po hodince úspěchů na sjezdovce se Šediví vrátili na chalupu a zbývající účastníci se šli občerstvit do bufetu. Tomík s Máťou nakonec chtěli překvapivě lyžovat ještě odpoledne, zatímco Šediví a Matějkovi vyrazili na procházku. Z ní se vrátili předčasně, protože Bertík v zápalu hry spadnul do potoka. Jsme zkrátka veselá parta. Pak jsme si pochutnali na Kačenčině dortu. David si dopřál individuální hodinku lyžování, ale pak se už málem nedovlekl k chalupě. To Martin se během dneška ještě kurýroval, ale jeho pokoj se opět stával centrem zájmu dětí, takže se asi radši brzy uzdraví. Šediví nám uvařili dobrou večeři a pak jsme v televizi sledovali olympijské hry (Bauer v 50 km klasicky nás bohužel neoslnil, hokejové finále mezi USA a Kanadou nás taky příliš nevtáhlo do děje, takže do konce to vydržely sledovat jen Ivička s Péťou).

Pondělí 1. března 2010

Ráno se nám do chalupy zabodávaly sluneční paprsky, ale moc dlouho nám azůro nevydrželo. Po snídani jsme se začali chystat na sedloňovskou sjezdovku. Jiří s Marečkem nebyli vzhledem ke zvýšené hladině hluku vpuštěni do auta a museli dojít pěšky, ale zafungovalo to. Dětská sjezdovka i vlek patřily jenom nám. Postavili jsme slalomovou dráhu a nestíhali jsme zírat, jaké pokroky náš dorost dělal. Na oběd jsme si zašli do bufáče. Objevil se mezi námi marod Martin, kterého z chalupy vyhnal hlad. Odpoledne program na zasněžených plochách pokračoval. Část rodičovstva se seberealizovala na "velké sjezdovce", některé děti chtěly dobrovolně pokračovat v lyžování, některým se muselo trochu "pomoci", protože dost dobře nevěděly, co je pro ně dobré :-) Hromadně jsme se vrátili do chalupy načerpat ztracené síly. Tomík s Máťou a rodičema v podvečer vyrazili do bazénu v Dobrušce. Jíťa uvařila skvělou večeři a po uložení dětí (šlo to dnes velmi hladce) jsme sledovali slavnostní ukončení olympijských her ve Vancouveru.

Úterý 2. března 2010

U Šedivých byla divoká noc - po ní se Kačka necítila nejlépe, a proto Šediví vyčkávali, co bude dál. V poledne byli ještě v pohodě, takže vyrazili do Deštného. Tam se Ivička s Jiřím vystřídali na sjezdovce a u dětí. Zbytek osazenstva zamířil do Olešnice, kde se pokračovalo ve spanilých jízdách na sjezdovce. Z proskleného skibaru byl taky hezký výhled. Matějkovi se odjeli vykoupat do Dobrušky (rekonvalescent Martin šel za 10 Kč pouze na čumendu). Tomík a Máťa vydrželi jezdit na sjezdovce až do zavíračky. Večeři vařila Péťa. Nejvděčnějším strávníkem byl Mareček, který si dal nášup asi čtyřikrát a dorazil se cukrovím, od kterého ho Jiří musel násilím odvléct. Ivičce a Kačce se neudělalo dobře a úpěly na pokoji. Olympiáda už skončila, tak jsme museli vymyslet náhradní program. Tím byl brainstorming, kdy jsme pod vedením Jiřího dopsali chybějící dny z letní dovolené v České Kanadě. Nasucho jsme u toho neseděli.

Středa 3. března 2010

Bertík si dnes prosadil den na běžkách; běžkoval Bertík s Jíťou, běhal Wendy a Nelinka byla vlečena na skeletonu. Jeli ze Šerlišskýho sedla na Malou Deštnou, kde vyplašili tři kňoury, kteří následně vyplašili Nelinku, což dokumentuje následující básnická vložka:

Potkali tři kňoury,
co měli s sebou coury,
zalezli do ďoury,
za použití své roury
dělali šťoury šťoury.

Pak uháněli zpátky do sedla a promrzlá Nelinka se šla rozmrazit na Masarykovu chatu. Wendy si pak oběhnul čtyři tisícovky (1 2 3 4) a rodina se sešla u Šerlišskýho mlýna. Bertík statečně až vytlemeně brousil běžkařský tříkilometrový okruh v Deštném. Dvojčata sjezdovala v Deštném, kde tradičně vydrželi až do zavíračky. Šediví byli zdravotně indisponováni. Dámská část se placatila na chatě a Jiří odpoledne vyvezl Marečka na sjezdovku. Poté, co Marečka obul a upnul do lyží, Mareček zapnul sirénu a vypnul ji, až když ho Jiří vypnul z lyží. Tím údajně pro letošek Mareček s lyžováním skončil. Večeřeli jsme Iviččino uzené a poté následovala volná zábava - žolíky. Matějka a Šedivý sabotovali hru, proto jsme plynule přešli na hru Sabotér (k této hře jsme se dostali po třech letech). S povděkem kvitujeme, jak si spolu děti vyhrají, ačkoliv někdy jsme z jejich her trochu nesví.

Čtvrtek 4. března 2010

Mysleli jsme si, že děláme pro Matějkovi dobrý skutek, když jim necháme největší pokoj, jenže ty prostory se nedají dobře vytopit, takže Jíťa na dnešek klepala kosu. Jinak se taky občas někdo bouchne do hlavy o trám - v patře jsou snížené profily.
Matějkovi a Dvojčata se dopoledne potloukali v chalupě a bezprostředním okolí. Bertík s tatínkem začali budovat iglú (kvůli tomu táhli z Prahy plastový úložný box), ale stavte iglú, když sníh je zmrzlej a je ho málo. Na dvanáctou hodinu jsme se přesunuli do Olešnice, kde jsme si objednali lyžařské instruktory. Nejdřív se hodinu vzdělávali Tomík s Máťou s krásným instruktorem a jejich rodiče rovněž s krásným instruktorem. O hodinu později měl krásného instruktora na výuku snowboardu ještě Bertík. Byl navzdory pádům tak nadšený, že místo vděku byl na rodiče naštvaný, že mu nechtěli zaplatit další hodiny. Taky Nelinka se dnes odvázala a z dětského lyžařského hřiště udělala adrenalinový park. Udělalo se krásné počasí, takže nakonec nebyl problém vydržet na svahu až do čtyř hodin. Po návratu zůstali všichni chlapi ještě venku a pomáhali se stavbou iglú. Letos to ale na přenocování uvnitř nevypadá.
Šediví se kromě Kačenky stabilizovali a zvolili osvědčený program - dopoledne na chalupě a odpoledne se kluci vyvětrali. Jiří si byl odpoledne zalyžovat v lokálním skiareálu a Ivička se odpoutala od chalupy při večerním lyžování. Za parťačku si vzala Jíťu a vnutil se jim tam ještě David. Naše řady rozšířili večer ještě Hořejší. Přijeli, vybalili, Vláďa pro všechny připravil bowli a šli spát. Ostatní hráli pro změnu Sabotéra.

Pátek 5. března 2010

Dnes si ženy udělaly dopoledne pro sebe. Vyrazily na nákupy do Dobrušky a vrátily se spokojené s úlovky. Tátové zatím úspěšně zabavili děti v chalupě. Po lehkém obědě se jelo na lyže - krásné počasí k tomu vyloženě vybízelo. Matějkovi a Blajnerovi jeli do Olešnice. Martin s Davidem si tam na hodinu najali instruktora na snowboard, aby to poprvé v životě vyzkoušeli. Nevedlo se jim úplně špatně (tvrdily to i jejich drahé polovičky), ale pak se ochotně vrátili zpátky na lyže. Když jsme si to tady dostatečně užili, jelo se do bazénu v Dobrušce. I tohle byla povedená část dne. Mezitím začalo krásně sněžit.
Jiří s Vláďou strávili většinu odpoledne na sjezdovce v Sedloňově a zdáli se taky spokojení, potom vyrazila na večerní lyžování pro změnu Ivička s Vláďou. David s Jíťou jim to ovšem záviděli, takže se tam nakonec rozjeli taky a užili si to tam až do poslední minuty. Byla tam jen hrstka lidí a sníh byl do-ko-na-lý (proto byla Jíťa uražená, když se náhodou na sjezdovce někdo "motal").
Večeři dnes podle Jítina receptu uvařila Péťa a pak následovala oslavička Tomíkova svátku. Po uspání dětí ještě mírně oslavovali rodiče, že se nám letošní zimní dovolená tak vydařila.

Sobota 6. března 2010 - odjezd

První jízdu posledního dne Jíťa rozpálila - svištěla rychlostí 82 km/h!

Ach jo, týden zase tak strašně rychle utekl! Dopoledne jsme přesunuli naše krámy do aut a zahladili po sobě stopy v chalupě. Bylo tady fajn, ale majitel dělal zbytečné dusno, že jsme neodjeli na minutu přesně, takže tady nás už asi neuvidí (v žebříčku "příjemnosti" ovšem nadále bezkonkurenčně vede babizna z Třeboně). Kačka se ještě úplně "nedala do pohody", takže Šediví odfrčeli domů, ale zbývající rodiny jeli ještě do Olešnice, kterýžto areál ani tentokrát nezklamal. Děti nám předvedly své nejlepší lyžařské kousky (ohromný pokrok udělala Nelinka a Péťa se Tomíka s Máťou na svahu už ani nesnažila dohnat), Jíťa využila celkem volnou sjezdovku a zavzpomínala na svou někdejší sjezdařskou kariéru (viz obrázek) a na závěr jsme si to naposledy užili ve Skibaru s výhledem na sjezdovku - to vše se dělo za naprosto azurové oblohy a slunečního svitu. Odpoledne se cesty všech rodin rozdělily - ale budeme se těšit, až se zase spojí!