Svatá kola Železná Ruda 2008

Letošní "svatá kola" se sice konala v poněkud "nesvatém" termínu, ale zato ve více méně tradiční sestavě. Letos padla volba na Šumavu - konkrétně Rudu a to ještě Železnou.

OBSAH: Den první, druhý, třetí, čtvrtý, pátý, šestý, sedmý, osmý a závěr.

BONUS: Fotogalerie.

Sobota 21. června 2008

Ivičce patří opět velký dík – věnovala spoustu času a energie na vyhledání ubytování pro naše dovolenkychtivé rodiny v Železné Rudě. Vyhledala pro nás Chatu pod lesem – domeček, který bude po sedm dnů patřit jenom nám (= Šedivým, Dvojčatům, od zítřka Matějkům a Donkům, účast Hořejších je ještě otevřená). K domu patří nově zbudovaná terasa s grilem a trochu hůře využitelná zahrada – pod domem se svažuje k silnici a nad domem jsou hromady zeminy z budovaného, ale bohužel ještě nedobudovaného bazénu.

Nicméně se hned ukázalo, že dětem se tu bude líbit – obsadily hromadu písku před domem a taky na terase byla spousta příležitostí ke hraní. Žádný velký mejdan se večer nekonal, rodiče brzy do postelí následovali děti. Ty od poslední akce samozřejmě zase pořádně vyrostly a vypadá to, že spolu budou družit mnohem víc než minule.

Neděle 22. června 2008

Probudili jsme se do slunečného dne. Dopřáli jsme si snídani na terase, Dvojčata pak vyrazili na nákup do Rudy, aby zjistili, že podíl vietnamských obchodníků zde stále převyšuje české domorodce. Dopoledne jsme vyrazili na první cyklovyjížďku. Šediví se vypravili před Dvojčaty a už panovaly obavy, že se během dopoledne nesejdou, protože Mareček se při zastavení probouzel, takže Jiří musel neustále šlapat do pedálů. Vzali jsme to rovnou do kopce – směrem na Gerlovu Huť. Než jsme dojeli na Novou Hůrku (12 km), užili jsme si jízdu po nové cyklostezce a mírně klesli až k hospůdce, kde jsme zakotvili venku pod slunečníkem. Děti vděčně opustily vozíčky. Po dobrém jídle a pití jsme konstatovali, že už máme skoro půlku cesty za sebou. Naštěstí jsme ještě nevěděli, že tu lehčí. Přes osadu Hůrka se jelo k jezeru Laka. Bylo to do kopce (17 km). V cíli se Tomík nedobrovolně vykoupal, když se houpal na zábradlí u jezera. Šediví si tady zase moc nepobyli – Mareček vyžadoval plynulou jízdu. Muselo se sjet na rozcestí a pak to bylo do kopce, do kopce, do kopce... Nezasvěcený by si říkal, proč to ten David s Jiřím dělají? Vezou za sebou do kopců náklad kolem 40 kg, který navíc občas ječí, křičí, kňourá nebo si stěžuje, že je jízda pomalá. Ale nebudeme to protahovat, nejvyšší kóty bylo nakonec dosaženo a na deseti kilometrech a během pár minut jsme po červené značce do Rudy sjeli to, co jsme předtím tak pracně vyfuněli. Ale euforie při příjezdu domů (30 km) byla obrovská. S koly i vozíčky jsme praštili, dětem jsme před domem napustili bazének a naše drahé polovičky začaly venku chystat večeři, takže to u nás vypadalo jako u cikánů (a taky jsme byli stejně bezstarostní jako oni). Dorazili Matějkovi a děti získaly vydatnou posilu, takže přes rachot motorek po terase občas nebylo slyšet kloudného slova. Po večeři (kuřecí salát) naše řady rozšířili ještě Donkové. Následující program už byl značně nekoordinovaný a jednotlivé děje se odehrávaly na pokojích při uspávání dětí, v obýváku při sledování fotbalu (ME v Rakousku a Švýcarsku, Španělé porazili Italy na penalty) nebo na terase u nezávazných hovorů u skleničky (čaje).

Pondělí 23.června 2008

Opět jsme se probudili do slunečného dne, posnídali na terase a dnešní den se rozhodli zasvětit odpočinku (po včerejší rozjezdové projížďce (furt a furt do kopce a pak ještě dost nahoru)). Trasu naplánovala Ivička – cca 5 km na dětské hřiště Schwellhausell. První skupinu (Šediví a Dvojčata) odstartoval Mareček (tradiční způsobem), s menším odstupem vyrazili Matějkovi (Berťa jel sám na kole a po chvíli (a prvním pádu) musel uznat, že hlavní silnice je moc úzká a nechal se uložit do vozíku) a Donka v roli nezúčastněného pozorovatele. Cesta ubíhala v pohodě a první skupina za chvilku dorazila na místo určení a vzhledem k tomu, že obě vezoucí se posádky byly v pohodě, rozhodli jsme se ještě udělat krátký okruh po rovině, ze kterého se drobnou chybičkou v navigaci stal okruh delší a pořád do kopce. Druhá skupina si zatím cestu taky trochu nechtěně upravila a navíc se zdržela výběrem nejvhodnějšího dopravního prostředku pro Bertíka (vozík si nechal přepřáhnout od Jíti k Wendymu, z něho pak přestoupil na tyč za Jíťou, aby se po chvíli odpojil a do Schwell­häusellu dorazil na kole), ale nakonec jsme se všichni šťastně sešli. Po dobrém obědě (Hirsch gulasch byl obzvlášť povedený) jsme chvilku pohráli na dětském hřišti a opět na dvě skupiny vyrazili k domovu. První skupina (Šediví a Donky) dorazila bez větších příhod na chatu, zatímco druhá skupina (Dvojčata a Matějci) si cestu vylepšila jízdou po vrstevnici (která se v reálu trochu vlnila). Z odpočinkové trasy se tedy nakonec opět vyklubala 30ti kilometrová horská túra a většina účastníků se shodla, že příště by raději něco méně odpočinkového. V cíli nás ale čekala sladká odměna v podobě melounu, Donky dojeli na nákup a začala velká grilovačka. Po velkém přídělu grilovaných klobás se zbytek večera odehrával již zcela tradičně (závody motorek, uspávání).

Úterý 24.června 2008

Po tradiční snídani na terase rozbalil Wendy v chodbě projekční plátno a začala porada. Přes širokou nabídku odpočinkových tras (např. stoupání na Špičák nebo ještě výživnější na Kleine Arbersee) zvítězila trasa na české straně Šumavy. Skoro v plném počtu (Šediví, Péťa, Dvojčata a Wendyovi) jsme vyrazili oblíbeným stoupáním na Gerlovu Huť (kolem tisícovky Tok), z které jsme zamířili na Nový Brunst, odkud jsme nastoupali na Šmauzy (kolem tisícovky Nad Šmauzy) a na rozcestí U Obrázku (kolem tisícovky Sup), kde nesne­si­telné vedro doprovázené hejny komárů přerušilo příjemné mžení.

Při přejezdu na Starý Brunst došlo ke dvěma zásadním událostem – příjemné mžení přešlo do nepříjemného chcaní a Šedovi s Péťou údajně omylem neodbočili na Starý Brunst, díky čemuž dojeli na Gerlovu Huť, kde jim rozhodování o pokračování trasy ulehčila neu­stá­vající průtrž a tak sjeli čtyřkilometrový padáček do Rudy. Ivička sice ztratila mapu a navíc ji protivný protivítr nedovolil jízdu bez šlapání, ale aspoň uhájili relativně suché spoďáry. Dvojčata s Wendyovými mezitím projela kolem malebného údolí Křemelné až do Zhůří. Davidova představa o šumavské vesničce s útulnou hospůdkou (nebo aspoň zastře­šenou autobusovou zastávkou) vzala za své, když zjistil, že Zhůří je už jenom Bývalé Zhůří. Nakonec si u něj překvapivě šplhla církev, která zde zbudovala kapličku s malou stříškou, pod kterou všichni úspěšně přečkali asi půl hodiny největší průtrže. Když už to vypadalo, že déšť polevuje, vyrazili zkratkou (sice delší, ale zato větší krpál), na které je přepadla průtrž ještě největšejší. Za hlasitého pleskání mokrého oblečení (o suchých spoďárech už nemohla být řeč) a řehotu Tomíka s Matýskem dorazili na rozcestí Rozvodí, kde se napojili na E53, po které přijeli na Gerlovu Huť a odkud konečně sjeli (bez protivětru) do Rudy, kde je kromě Šedivých a Péti čekal i příjemně odpočinutý Dony.

Po horké koupeli se postupně všichni vytrousili do města a začali hledat nejlepší cukrárnu. O prsa nakonec zvítězila Sněhurka (úžasné kafe, vynikající poháry, dokonalý borůvkový koláč) nad Charlottou (hořká šlehačka, nevstřícná obsluha, jídelníček za 295 Kč). Po večeři (rizoto) a uspání dětí (Nelinka nechala vzpomenout na svoji přezdívku Kodiak) jsme si sedli ven, kde jsme během příjemného Donyho preludování popili víno a calvados a shlédli manželské etudy mezi nejmenovaným Vodnářem a nejmenovanou Rakyní.

Středa 25.června 2008

koupání - píše Dony

Čtvrtek 26.června 2008

Regen Hute (nebo tak nějak) - píše David

Pátek 27.června 2008

Poslední "plný" cyklo den začal poměrně nevinně – tradiční snídaní na terase. Wendy stále simuloval zánět hrtanu (kdo někdy zkusil táhnout plně naložený vozík do pořádného kopce jistě pocítí při plánování trasy nějaký ten příznak ;o);o)), takže se výprava rozdělila na dvě skupiny. První (a to je čistě popisné označení) měla za cíl „pohodlně“ sjet na kole přes Bavorskou Rudu, kolem Zwieselu do Buchenau, kde se měla setkat se skupinou druhou (to je taky čistě popisné označení, ale držme se toho ať v tom není chaos – prostě jedničky na kole a dvojky na kolech čtyřech) provozující autoturistiku. Všechno proběhlo podle plánu, i když najetých 28 km naznačovalo, že poslední den bude skutečně povedený. Po dobrém obědě (tentokrát se nepodařilo udělat bobíka přímo na terase hospody, ale před vchod na travičku ho Kačka umístila mistrovsky (kdo někdy zkoušel sebrat h…o z trávy asi ví jak to jde)) vyrazila první skupina na cestu zpět (tentokrát částečně známou trasou přes Zwieslerwaldhaus a Ferdinandovo údolí). Druhá skupina (Matějkovi) si ještě udělala výlet k nedaleké přehradě – Berťa a Jíťa na kole, Nelinka na Wendym a Wendy po vlastních. Na konec se obě skupiny (vlastně všechny tři – autoturisti Donka s Čendou) šťastně (a to po skoro 50 km s vozíky myslím opravdu ŠŤASTNĚ) sešly v oblíbené cukrárně U Sněhurky, kde se po zásluze všichni odměnili.
Po návratu na chatu následovalo oblíbené grilování (díky Dony) a dokonce i hra na kytaru (díky Dony), kde Dony chvílemi i zapomínal na své oblíbené heslo že čím delší předehra, tím lepší píseň (díky Dony).

Sobota 28.června 2008

A je to tady, nadešel poslední den. Po vydatné snídani (mj. úžasná míchaná vajíčka, křupavoučké toustíky s čokodžemem nebo zbytky dvanáctikilového melounu) se začalo balit a uklízet a následně i loučit. První nás opustili Donky, kterým se kupodivu neomrzelo grilování a spěchali si domů zagrilovat, a krátce po poledni zamířili k domovu i Šediví. Zbývajícím posádkám se ještě domů nechtělo. Dvojčata si proto zajela do osvědčeného aquaparku v Lamu (aquapark ve Zwieselu se neosvědčil) a Matějkovi vyrazili lanovkou na Špičák a pěšky k Čertovu jezeru (čerty bohužel nepotkali). Odpoledne se ještě naposled sešli v geniální cukrárně Sněhurka a zapili povedenou dovolenou neméně povedeným jahodovým, borůvkovým, vanilkovým a kávovým frappéčkem.

Závěr

A je dobojováno - všechny kilometry ujety, všechny stejky snědeny a všechny ledové kávy a frapíčka vypita. Počasí nám letos nadmíru přálo a mohli jsme si pořádně užít nejen sportovních výkonů, ale hlavně výborné společnosti dospělých i dětí (v této souvislosti se musím ještě jednou zmínit o neúčasti Hořejšáků a znovu zopakovat, že nám chyběli). Takže příště zase někde v podobné, nebo ještě lépe, rozšířené sestavě.

Nějaké fotečky najdete tady.