Puťák Krkonoše 2013

Pavla naplánovala puťák s prckama po Krkonoších, a protože to už od začátku vypadalo na podařenou akci, přihlásilo se hned 6 rodin - Lazarovi, Šediví, Jonášovi, Matějkovi, Blažkovi a Kučerovi.

OBSAH:  Čtvrtek, pátek, sobota a neděle.
BONUS: Fotogalerie.

Čtvrtek 25. července 2013 - příjezd

Ve čtvrtek večer jsme se všichni sjeli v Ludvíkově boudě v Janskejch lázních. Nejdřív jsme se sjeli autama a pak ještě ovocnejma pivama :-)

Pátek 26. července 2013 - Černá hora-Kolínská bouda-Lesní bouda (7 km)

Černá hora - Kolínská bouda - Pražská bouda

U snídaně dorozdal Tomášek luxusně připravený sešitky pro sbírání razítek a plnění úkolů, takže o motivaci dětí bylo postaráno.
Po snídani jsme se přesunuli k lanovce na Černou horu, kde jsme nechali auta a kde si rodinky s většíma dětma (Matějkovi a Blažkovi) půjčily terénní koloběžky na adrenalinovej sjezd Černý hory. Wendy si sjezd prodloužil o výjezd na nově objevenou tisícovku Signál (1175 m), aby si znova zkompletoval krkonošský tisícovky a mohl zase klidně spát :-)
Zbejvající 4 rodinky vyrazily k (bohužel zavřený) černohorský rozhledně, od který cesta pokračovala kolem Černý boudy a dál klesala až ke Kolínský boudě, kde se všichni dosyta nasytili, děti se vyblbly na hřišti a kde se taky obě skupiny znovu spojily. Z Kolínský se nikomu nechtělo a až hrozící déšť nás donutil pokračovat směrem k Lesní boudě. Cesta pokračovala kolem dalších bud - mj. kolem Krakonoše, Pražský boudy a luxusní Lidický boudy, do který se po exkluzivní prohlídce zamilovaly Ivička s Jíťou :-)
Závěrečnej úsek lemovaly plantáže borůvek, takže k Lesní boudě dorazila většina (nejen) dětí s modrejma jazykama. Pohodovej večer jsme si jako obvykle zpestřili nějakym tim alkoholem, někteří z nás i nohejbalem se slečnou Veronikou a David ještě joggingem.

Sobota 27. července 2013 - Lesní bouda-Bramberk-Vejrovka-Luční bouda (11 km)

Vejrovka - kaplička - Luční bouda

Po povedený snídani jsme zabalili, děti si zakopaly nohejbal a pak už jsme vyrazili na sever směrem na Lyžařskou boudu. Skupina s pomalejším startem (Šediví, Matějkovi, Blažkovi) k ní ale nedorazila, protože Mára s Kačkou toužili po rozhledně (když ta černohorská byla zavřená) a tak se odbočilo na Bramberk (alias Hnědý vrch). Na Bramberku stojí pěkná moderní třicetimetrová rozhledna, ze který byla krásně vidět Sněžka a vlastně i skoro celá trasa našeho puťáku.
Od rozhledny se pokračovalo po východním svahu Liščí hory až k chalupě Na Rozcestí, kde následoval chutnej oběd. Kafíčko a pohár byly plánovaný až na Vejrovku, kde už čekala skupina s rychlejším startem (Lazarovi, Jonášovi, Kučerovi), ale Vejrovka zklamala, když pod dnes už legendárním heslem, "umíme, ale neděláme" odmítla připravit latté.
Dětem to nevadilo, a tak si šly bezstarostně zaskákat na venkovní trampolínu. Dospělým to vadilo, ale nic s tim nenadělali, a tak se i oni pomalu přesunuli k trampolíně. Po siestě se pokračovalo výstupem ke kapličce - památníku obětem hor. Ivička vypsala motivační vrcholovou prémii a tak děti bejčily, aby si mohly u kapličky pořádně zamlsat. Následoval sestup k Luční boudě, našemu dnešnímu nocovišti.
Tradičně pohodovej večer si děti zpestřily lezením po umělý lezecký stěně, dospělí místním Paroháčem a neúnavnej David výběhem na Sněžku.

Neděle 28. července 2013 - Luční bouda-Sněžka-Růžohorky-Pec (12 km)

Slezský dům - Sněžka - Růžohorky

Poslední etapa našeho puťáku měla hned několik NEJ:
- nejdelší úsek (12 km)
- nejvyšší dosažená vejška (1602 m n.m.)
- největší klesání (skoro kilometr)
- a navíc nejvyšší teploty, šplhající až ke 40°C
Od Luční boudy jsme po chodníčkama vylepšený cestě došli přes Úpský rašeliniště k polskýmu Slezskýmu domu. Výstup na vrchol Sněžky v pekelnym vedru zvládly zase nejlíp děti, hnaný vidinou další sladký odměny. Druhou odměnou byly razítka, kterejma se na vrcholu Sněžky nijak nešetří -  v český Poštovně dávaly dvě, v Polský boudě dokonce tři a navíc přes půl stránky :-) V závěsu dorazivší dospělí se odměnili vysokohorsky přiraženym, ale příjemně vychlazenym, pivkem, takže všichni byli spokojený.
Úmorný klesání ze Sněžky po schodama "vylepšený" cestě bylo zapomenuto na Růžohorkách, kde se všichni naládovali z místní domácí kuchyně. Sladkou tečkou bylo kafíčko s čerstvym meruňkovym nebo povidlovym koláčem. Závěrečnej úsek vedl příjemnym stínem vzrostlýho lesa, takže o to větší šok nás čekal při příchodu na asfaltovou výheň Pece pod Sněžkou. Polomtrvý děti ožily až v Relaxparku, kde řádili jakoby v nohách neměli ani kilometr, natož 30 km po hřebenech Krkonoš v rekordní výhni :-)