Zásluhy za výběr chalupy měla tentokrát Jíťa, která našla chalupu Naproti Sněžce, kde jsme strávili další povedený hory. Sněhu nebylo nejvíc, ale i tak jsme si to skvěle užili...V odpoledních hodinách jsme koordinovaně dorazili na záchytné parkoviště v Horní Malé Úpě. Tam jsme na týden naše čtyřkolé oře ponechali svému osudu a nechali si majitelem chaty převézt bagáž do naší chalupy. Venku bylo azůro, ale než jsme se ubytovali, citelně se ochladilo, takže ven už jsme dnes nešli. Děti se ve smečce dobře zabavily – vyráběly „katapult“, spouštěly se ze schodiště na laně a Wendy je tahal na nafukovacím bobu po posteli. Po večeři naše ratolesti brzy usnuly, takže se jejich rodiče sešli ve společenské místnosti a užívali si skutečnost, že se naše osvědčená parta konečně zase sešla.
Po snídani jsme podnikli první výpravu na lyže. Skibusem (zastávka skoro před chalupou – luxus!) jsme se nechali odvézt do skiareálu u kostela. Děti se brzy dostaly do správného lyžařského tempa a některé začaly jezdit samy na vleku. Oběd jsme vyřešili v místním bufetu. Odpoledne jsme využili automatické časomíry na zdejší slalomové trati a postupně jsme zlepšovali své osobní rekordy. Pak přišla na řadu příjemná červená sjezdovka a nakonec jsme se přesunuli na „Nelinčinu“ modrou sjezdovku, kde jsme se o děti vůbec nemuseli starat – vlekař je na „pomu“ ochotně „navěšoval“. Zpátky do chalupy nás opět vezl skibus. Ivička nám zařídila dobrou večeři. Po uspání dětí jsme hráli „černé historky“. Taky jsme fandili Martině Sáblíkový a holky sledovaly závody v lyžování.
Pondělí 14. února 2011
Dnes jsme se rozhodli vyzkoušet druhou stranu lyžařského areálu – sjezdovku na Pomezkách. Tady to bylo už trochu masovější než včera, ale zajezdili jsme si taky pěkně. Před polední pauzou jsme přejeli do druhého areálu, kde jsme se naobědvali v osvědčeném bufetu a pak hurá na zdejší sjezdovky. Zase jsme hodně jezdili závody ve slalomu a děti v pohodě vydržely až do „zavíračky“. Jíťa nám k večeři uvařila špagety a na programu bylo večer hraní kanasty.
Úterý 15. února 2011
Dopoledne si děti hrály a pak se šlo pod vedením Wendyho vařit čaj ze sněhu. Šlo to docela snadno. Na sjezdovku jsme dnes vyrazili až pozdě v poledne a jezdilo se moc pěkně. Vydrželi jsme zase až do půl pátý, s krátkou přestávkou na pozdní oběd v bufetu. Ve slalomových závodech se dneska zase všichni zlepšili. Ivička odpoledne dorazila na lyže s Marečkem a chvíli taky zkoušeli lyžovat, ale Mára si zachoval tvář a dal jasně najevo, že jeho priority jsou jinde. Večeře dnes byla pod taktovkou Péti. Děti hrály červená bere a hodně se u toho dohadovaly.
Středa 16. února 2011
David ráno vyrazil do mlhy na nákup, ale víc než rohlíky v místním obchodě skoro neměli. Tomíkovi dnes nebylo dobře, tak zůstal celý den doma. I ostatní děti měly klidový režim. Hrály si docela poklidně na obchod, ale přesto si při této hře Mareček nešťastně prokousl ret. Před obědem jsme šli s dětmi nad chalupu stavět stan. Matějkovi vyrazili odpoledne na běžky. Nelinku táhli za sebou na laně na sjezdových lyžích. Po návratu byla trochu přešlá, ale když se trochu dostala k sobě, tvrdila, že se jí to líbilo. David s Máťou vyrazili na sjezdovku, kde vydrželi asi hodinku, protože pak se chtěl Máťa vrátit do chalupy na záchod. Navíc byla docela mlha a sníh nebyl nic moc. Naše drahé ženy jely na večerní lyžování, a i když se jim zprvu moc nechtělo (musela je přesvědčit Jíťa), zpátky se vrátily moc spokojené. Na Davidovi zůstalo vaření večeře – nikdo se kupodivu neotrávil. Wendy se učil s Bertíkem a během večera splnili skoro všechny úkoly na celý týden. Děti prováděly výtvarné činnosti a byly skoro vzorné. Večer se rodiče shromáždili ve společenské místnosti a relaxovali. Po půlnoci se Wendy s Davidem odebrali do stanu, rozhodnuti v něm strávit (a ještě raději prospat) většinu noci.
Čtvrtek 17. února 2011
Noc ve stanu otřásajícím se poryvy větru zvládl Wendy s Davidem zdárně – do tepla chalupy se vrátili až v 6:15 (a v tuto chvíli už můžeme potvrdit, že to zdravotně nijak neodnesli). S dětmi se dnes vyrazilo nejdřív do skiareálu Pomezky. Napadlo trochu čerstvého sněhu, takže se jezdilo pěkně. Na oběd jsme zašli do Pomezní boudy, kde to sice poněkud dlouho trvalo, ale byl tam zase dětský koutek. Tomík s Máťou se zúčastnili dětských závodů ve slalomu. Matějkovic rodina přejela do druhého skiareálu, kde odpoledne „působili“ i Šediví. Mareček opět odolával snaze rodičů přimět jej k lyžování a kvílel, že ho tlačí boty, načež s ním rodiče mírně ztratili trpělivost. Večer se pak ukázalo, že v Marečkových lyžařských botách zůstaly nacpané papíry. Wendy s Davidem vyrazili odpoledne pěšky na Jelenku. Šlo se parádně, zvlášť když v cíli čekaly borůvkové knedlíky a černé pivo. Domů už se šlo za tmy s čelovkami. Všichni se sešli u večeře – Jíťa pro všechny uvařila buřtguláš. Děti hrály hry, ale hodně u toho na sebe křičely, jak už byly unavené. Po vykoupání a uložení dětí do postele se rodiče dívali na televizi (lyžování), popíjeli víno a hráli kanastu, jen Péťa musela překládat a Wendy uspal kromě dětí i sebe.
Pátek 18. února 2011
V rozumnou dobu se všechny tři rodiny sešly ve vyhřáté společenské místnosti. Jiří donesl k snídani křupavé rohlíčky. Matějkovic a Dvojčatovic se pak nechali odvézt skibusem do areálu Pomezky. Sníh byl dnes poměrně těžký, ale děti si s tím poradily na jedničku. Obě rodiny se po poledni postupně přemístily do druhého lyžařského areálu, kde se pokračovalo v krasojízdě. Šediví zůstali dopoledne doma, protože Kačce nebylo dobře, ale Ivička se „utrhla“ a udělala si projížďku na běžkách. Odpoledne jel lyžovat Jiří s Marečkem. Pozorovali jsme jej z oken bufetu a vypadali docela v pohodě, ale Mareček prý po většinu doby vřeštěl nebo jinak bojkotoval Jiřího výuku. Do chalupy jsme se vraceli samozřejmě až po „zavíračce“. Ivička zajistila večerní krmi pro hladové krky. Děti si hrály v Matějkovic pokoji ve stanu a dospělí k nim museli chodit na fyzicky poměrně náročnou návštěvu (jen ženy byly uchráněny útoků smečky dětí). Když se neúnavné děti podařilo dostat do postelí, sešli jsme se v „sednici“ a u sklenky pokračovali v hraní „černých historek“. Nakonec jsme v tom získali takovou praxi, že jsme většinu zápletek odhalili během pár sekund.
Sobota 19. února 2011
Pobyt v Krkonoších nám chca nechca končí. Po snídani jsme společnými silami zametli stopy po našem pobytu v chalupě Naproti Sněžce a majitel objektu nám odvezl čtyři sta pět našich švestek na parkoviště k autům, která si týden oddychla od ježdění. Šediví pospíchali do Prahy, protože Kačence pořád nebylo dobře, ale zbylé dvě rodiny využily dobrých sněhových podmínek k poslední lyžovačce na sjezdovkách v areálu U kostela. To byla i poslední příležitost k objednání lahodného latté v místním bufetu nebo ke zlepšení časů na měřené slalomové trati. Týdenní skipas umožňoval i bezplatné využití lanovky na Černou horu, což se nakonec stihlo na poslední chvíli. Nechali jsme se vyvézt nahoru se zapůjčenými saněmi a pak si to svištěli po sáňkařské dráze dolů. Cesta byla pěkně namrzlá, takže na Péťu to byl až příliš velký adrenalin, ale ostatní si to moc užili. A to je opravdu tečka za letošní zimní dovolenou.
Žádné komentáře:
Okomentovat